To, že se na každém kopci válí horda šutrů, ví každý. Ovšem mnohem méně lidí ví, jaký mají kamenné kruhy účel a historii. Jak se pojí dohromady travnaté kopce s plochami fialovo-bílého vřesu a průzračně křišťálových jezer a dohromady s převalující se mlhou tvoří tu nejkrásnější scenérii.

Zajímavostí je i skotské gaelština. Někomu může lehce připomínat holandštinu. Chrochtavé R je opravdu výrazné a s angličtinou nemá ve většině případů nic společného. Při studiu jsem zjistila, že se gaelštinou mluví jen v určitých oblastech a převážně ji používají tamní staří pardálové. Ona taková komunikace není lehká ani s mladým Skotem…. Jediná doba, kdy si budete rozumět naprosto skvěle je po pár lahvích ohnivé vody. Skotská whisky je totiž něco jako všelék. 90% tamních palíren začalo v 19. století pálit nelegálně a to je podle mě něco, co dělá skotskou tak dokonalou. V každém sudu je část duše, která Vás pohladí při každém doušku.

Po staletí loupení dobytka a válčení klan proti klanu nastala chvíle, kdy zavládla jednota. Válka proti Angličanům, která znamenala konec statečných srdcí. V roce 1745 na pláni Culloden Moor se střetlo skotské hrdinství, proti převaze anglických mušket. Vše skončilo masakrem. S krvácejícími a umírajícími Skoty zemřely i skotské klany. Byl vyhlášen zákaz nošení barev, tartanů, kiltu a spon vyznačující motto a znak klanu. Systém se rozpadl…malá políčka a domy s rodinami museli postupně opouštět místo, protože už je neměl kdo chránit. Úrodná pole a zelené kopce zaplavila masa ovcí a lidé přestali mít prostor pro obživu. Jedinou jejich nadějí byla Amerika, která jim nikdy nemohla nahradit milovanou zemi….V srdci skotské Vysočiny budou rodiny Campbellů, Cameronů a  MacDougalů  žít dál….